(Pavka Stanislav, 12.03.2022, basne)
Vedle otázek,
co nemají odpověď
a odpovědí,
co nemají otázku
je tu vždycky něco
nebo nic.
Všechno je v pohybu,
když stojíme na místě.
Planety se točí,
galaxie se točí,
vesmíry se točí,
někdy se jen pootočí.
Nic není vzhůru nohama,
když obracíme noviny.
Mladí šílí ze starých,
staří šílí z mladých,
ostatní šílí ze všech,
všichni dohromady nešílí vůbec.
Jeden svět shoří,
aby ho druhý následoval
a nový vznikající,
vezmou ti dva sebou.
Nad tím vším
(v šeru, v prázdnu všeobjímajícím)
se vznášejí
otázky,
na které nikdo neodpoví
a
odpovědi,
na které se nikdo nezeptá.
A někdy je všechno
tak jednoduché,
tak komplikované,
tak všehovšudy zřejmé,
že
zkrátka
je nejlepší
neříct vůbec
nic.