(petrzal, 24.03.2022, basne)
Rozmotá mraky noční vítr,
stříbro se ukáže z měsíce.
Ten záblesk do krajiny vlítl,
zní aplaus z hvězd tisíce.
Duše zachytí sonet andělů,
těch kteří žijí ve stínu.
Smutek součát je jejich údělů,
do snů radost posílají ve vínu.
Když pohár někdo třeba nemá,
pod nebem v tom nočním žití.
Pak lásku dají lidem dvěma,
by pro duši ji měli k použití.
Pak stačí jen se přitulit,
a sním i když netlumí mě spánek.
Jsi měkká jako Azurit,
jsi pro srdce mé krásný vánek.