(J's .., 25.03.2022, basne)
.
z tekoucích hvězd
k tobě na těle
jdou pomoct najít co zeje
prázdnoto
zapal mé louče
a ty svobodná matko
ukaž dceru tvou a mou
máš ještě srdce matko svobodná ?
:čeří se vlnky večera
:prosí psího přítele
:a ona
vyje na měsíc
ta láska chladná za šera...
ta láska
ne
není zmizelá … není náhodná
.
až své Luny zatmí
z vytí srdce za tmy
mají zimu
chvějící se andělé
* kdepak
* já mám na štěstí
* a nechci přítulné svízele
* léčím popáleniny od mrazů
* klečím u modrých obrazů
* a štětci opíjím se marně !
* svízel je prostě přítula
* lepí se mi na ruce
* i když je mám už bez srdce
* a voda se již vyzula
…
tam … tam !
ve hloubce na dně
v místech slz je zatčen
ač nad vodou letí
mračna štěstěn za snem
kdo vydá z úst poslední nádech
a jeho duše s křídly..
bílá je
a je si jist ?
i bílá růže jest
a ta dívka rosy ?
už jenom svým ohněm do mě leje nenávist
mlátí mě kabelkou
- takovou ji ještě neznám a přijímám rány
a zas mě objímá a bojovně mluví že mě nechápala že ji vlastně vůbec neznám ...
i drží mě pod krkem a křičí ‑ zmiz
dál to nejde číst...
…
to srdce ještě buší … buch buch … buch
to srdce chce žít... stvořit živý sen
ale již ...
došel
vzduch
už je konec
už jen ruce zatínáš v mých zádech
a už
jen uplakaná slova o nás jdem...
… vtom polekaná dívenka na břehu volá ...
maminko mámo … !
tam … tam … někdo je !
někdo se za vodou schoval ?
A ta otázka svítí jak věčný diadém ...
…
* ale prosím tě milá
* to je vodník jen
* jehož jsem se zbavila
*
* stále mě ještě chtěl ...
* a po tolika letech k nám by šel
* inu svízel
* přítula
tak svobodná matka dceru vychovala
a ta dcera
otce pochovala
.
ptali se andělé proč ?
neptali !
vesmír ten úděl tmy odhalil
matka dceru svou vedla k obrazu věčně modrému
běsnému a chmurnému
kde zubaté slunce nemazalo noži ego jako máslo
přesto sen ji miloval
a chtěl ji v mládí u zdivočelých vod
vzít z ohnivého harému
leč všechno najednou zhaslo
.
… dál od těch časů
mají plameny své stíny
a ohnivým dívkám
svítí slzy u květiny