Nechal jsem se česat větrem.
Vítězil jsem ve vyprazdňování sklenic
a potlesk pomalejších
oslavoval přicházející nemoci.
Srdce poskakuje
od hvězd v autobusu
ke slunečnici,
jež je samotou 
smutnou jak střechýl opršelý.
Včely pomalu slétají se
a opilé opadají.
Máj je máj
a vlasopad má chiméry
už v máji.

                      10.5.1988