(Jan Kacíř, 14.04.2022, basne)
Nevím, kde jsi.
Neznám tě,
dokud nezavřu oči.
Zase mám ústa ústa plná vlasů,
které se mi sesouvají z hlavy
v podobě jarní laviny.
Cítím jen křeč,
průvodkyni mé ruky
bludištěm tvého tajemného těla.
Bylas jak Ježíš
rozdávající chléb a ryby
lesklé a chladné.
Jím tě
spolu se svými vlasy,
co si odvážíš domův nejrozličnějších zákoutích
tvého oděvu.
18.7.1988