(Akrij8, 14.04.2022, basne)
Můj chladný dům ,kde přemítám,
svázaný vzpomínkami shořím,
na prázdném prahu zametám,
když jasné ticho rozhovořím,
přikládáš pozornost do plamene
popel a prach jsou okamžikem,
je moje tělo bezejmenné
a prázdné zdi se chvějí smíchem.
Samotě zbývá rozkrojit chléb
pro zítřky dosud nezvané,
nocí se rozlila do chodeb
inkoustem v osudu vepsané
kroky, když zazvoní podkovami
bělostní koně v alejích
ohlávkou do květů rozvoní hrami
sníh dlaní v jitřních jabloních.