(Emily Říhová, 24.04.2022, basne)
Ne každá návštěva je vždycky vítaná,
však když už přišla, co jenom s ní nadělám,
zas jednou ke mě našla cestu únava,
posadím jí do křesla a čaj udělám.
Všem vlnovým délkám vypnu příjem,
ať už jsou krátké, střední, či dlouhé,
dnes nežádám nic ze světských odměn,
stačí mi šero a ticho pouhé.
Ticho, jenž lehce mě ve své síti houpe
a bylinný čaj, co svou vůní konejší,
možná že často dělám i věci hloupé,
teď ale nechci řešit chyby včerejší.
Tak spolu s únavou oči zavírám,
vteřiny ať se klidně zlobí,
že jejich rychlý let vůbec nevnímám,
nechám svůj svět ať chvíli stojí.