(Zbynislaw Thinkiewicz, 27.04.2022, basne)
Sytě žluté koberce
vlní se větrem mnoho dní,
čekajíc na svou princeznu
až uchopí je do dlaní…
Stonek stonku,
květ květu
spolu se dotknou,
až splete je ve věnec voňavý,
jak milenců pár,
jenž ve stínu stojí potají…
Pak lehce rozběhne se,
jen špičkami země se dotkne -
nekonečný bude ten okamžik
jejího štěstí,
stejně jak mého
když tisknu Tě k sobě
a cítím Tvůj dech
a tlukot srdce…
Chvíle ta chutná
nade vše
sladce…
Smích její pozvolna mizí v dáli -
klid opět rozhostí se
ve žlutém ráji…