(mkinka, 22.05.2022, basne)
Prošla jsem galerie,
jen jeden půvab mě fascinuje,
kde autor dává svobodu,
domyslet si - barev etudu.
Orchestrem vzpomínek
zahrát jako citem plamínek,
hru, kde není kamínek
a uklidní i na výměnek.
Jdu bosa v pojetí
a odstínu dojetí
mezi stavy podvědomí.
Autor se dívá a je něžný
a já žiji sen,
který není náměsíčný.
Miluji barvy svého těla,
abych je jednou
tomu nejdražšímu ukázala.
Chvěji se u malování
i rudá zpívá v ohni.
Květ dají nohy
a hraje nástroj sametový.
Pomilovala jsem báseň,
protože žít za to stojí
a mlha si zaslouží vynoření
z hlubin kréda malování.
A hladím písmenka,
však srdcem jsem stále dívenka
a raduji se a má láska pastelka.
Tak maluji krásu života,
vždyť přebarví se
i restauruje bruneta.