(mkinka, 25.05.2022, basne)
Říkali mě,
že jsem postižená a kráva.
I to se stává.
Půda občas senem se stává.
Já jak hříbě hřála
v perutí Pegasa
barvila nebe příslibů
po doušcích soumraků
i duše pobytů.
Strmá skála dala lávku
a já v jádru koktala i hlásku.
Rudla jsem a přesto mluvila.
V ústraní jsem jít nechtěla.
Proč jít do speciální školy?
Vždyť se mi jen hůře mluví.
Rétorika řinčela.
Utekl čas a nestydím se,
za svůj hlas.
Každý máme něco
a proč se toho bát.
Přijmout sebe,
je nástroj,
jak ovládat strach.
Žiji v písmenkách
a necítím krach.
Jsem jiná,
ale jednou z vás.
Miluji tisíckrát.