(mkinka, 13.06.2022, basne)
Není to tak dávno,
co jsme se dotýkali
v mžiku i žáru nadějí.
Milenci bez stopky vzdechů.
Já z Tvých úst brala dech květů.
Verše právě malovaly
a putovaly za orchidejí.
Tvůj smích i žár
neměl žádný kal.
Tak dýchám stěnu
těla katedrál.
Jsi božský a můj král.
Zas někdy přijedu Ti z rychlíku.
Ach, milostný okamžiku.
Jsi pero svitů
a já Ti povím to své uf a uf.
A Ty budeš žadonit už a už.
Láska je mocnější a žije v nás.
Věřím, že pomilujeme se zas.
Ať žije den pro nás!