(J's .., 28.06.2022, basne)
daleko od domova
jsem věřil že domov svítá
když tě slečno nesu na rukou
a v našem srdci
a když jsem potřeboval
radovat se ve svém nitru s vločkami
abych žádal i tvé oči
řekla jsi mi
:* sundej si brýle
:* a rozšířím tvé obzory o nás
…
po rozchodu
když jsem se vrátil
abych našel věci do zimy
zjistil jsem že je nepotřebuji
protože už nevidím
zestárl jsem na duši
a třesou se mi ruce
mohl bych najít brýle
ale rozkolísaná mysl neví co z toho stvořit
nesoustředí se
zapomíná
a už každou chvíli usnu s jakoukoliv
představou od sněhu
kdybychom s láskou
měli neplánované děti
teď by objevovaly borůvky
a říkaly by tati
nás to nebaví
mamka by zas zářila někde na tahu s drogérií
a šermovala by spreji
proti klíšťatům a komárům
a děti od borovic
ptaly by se proč sbírám jehličí
a k čemu to je
dívat se každou chvíli
k modrým vrcholkům hor
potom by se začaly hádat
kdo našel větší smůlu
a kdy bude veverka mňoukat
chtěly by slyšet strašidelný příběh
a s borůvkovými fleky bychom se vraceli...
mamííí mamííí
my jsme na borůvkách...
* to vidim!
a mračící modré oči
by už blýskaly
* tobě taky svěřit naše děti !
* ještě aby jednou hledaly na mechu
* z modra něco nového
* jako my...
*
...
dnes
jiná blond slečna je pryč
a borůvky mě zase nebaví
nejradši bych od všeho utekl
přestal i s tímhle pomněnkovým psaním
kterým stejně nic nezměním
nelinka už také každou chvíli utíká
jen já se v průvanu chytám zábradlí
díky smůle
a u věcí do zimy
mám sundat si brýle
…
sám už rozumím proč taťka se často díval
k modrým vrcholkům hor