(Bordža, 30.06.2022, basne)
Dnešní den (tenhle i každý), dopustila bych se vraždy,
kdybych blízko neměla urputného anděla,
kterým mne (dost fikaně) drží pevně na laně.
Všechny ty, co furt mě ničí, fláknout chci železnou tyčí.
A svým mečem KATANA třískat je až do rána,
ve večeru přetichém přetáhnout je řemdichem.
Můj anděl však protest vznáší, ohněm pekelným mě straší.
A tak dál jsem za blbečka, na kterém si zgustne smečka,
pro niž jsem, ach, navždy již malá šedá blbá myš.
Anděli, zahraj to znovu, popusť lano, pusť mne k slovu,
potom budu vnímat míň žal...., kde mám ten tureckej kinžál ?!!