(Petr27, 27.08.2022, basne)
Voda, jak Míšeňský porcelán
čeří na hrnčířském kruhu
hladiny kulaté talíře
jež rozbíjí
nepatrný poryv vánku
jdoucí přes fontánu v parku
z blízkého kostela
odbijí baryton zvonů
pravé poledne
všem lidem do daleka
k táhlým úderům
se vítr hlásí
k rozhoupání tak těžkých
kovových srdcí
však nemá dost síly
k jihu táhnou
hejna prvních vlaštovek
jako by se v povětří
ztrácely stříšky křídel
mají naspěch
když z peří pelichá čas