(Kan, 01.09.2022, basne)
Osamělý večer, tvář soustředěná,
na dně sklenic zbytky vína.
V koženém křesle sedí žena,
nehýbá se, avšak neusíná.
Čeká marně už několik večerů,
díva se do tmy, v očích slzy.
Občas poleká se hodin úderů,
neví zda pozdě je, či brzy.
Co stalo se, to nemělo se stát,
ve zlosti dveře mu ukázala.
Neměla říkat, že nechce ho znát,
mat dámou sama sobě dala.