(Johnny 96, 03.09.2022, basne)
Můj sen
Stůl plný papírů,
rozepsanych veršů.
Co ve stopách inkoustu,
mi zpestřovali den.
Potápím se do tajů,
mých starých myšlenkových vzorců.
V nichž jsem sázel touhu,
splnit si můj velký sen…
Malá vzácná chvíle,
ta která do dne moc nezapadá.
Tma,hořící knot a tvůrčí píle,
zas mě k psaní nabádá.
Život,Příroda a láska,
o tom mi můj archiv povídá.
Je to jak stroj času,
nebo do minulosti lávka.
Kam se má mysl ubírá.
A tak sedím a píšu,
To pro co jsem žil,
Je noc a den nabírá spád.
Sílím v sobě víru,
Když je sen živ,
tak sám nechodím spát.
Knot svíce stále hoří,
čas nemilosrdně utíká.
Papír a tužka mi však hovoří,
Že dále jíti mám.
lidé za snem běží,
nikdy nepřijde on sám.
Ten můj tu nadohled mě leží,
snad jednou do knihy ho dám.