(Jarunka, 11.09.2022, basne)
Bílé obláčky nebem plují
člověk k nim dojít nemůže.
Však dokáží zahnat noční můry
každý obláček člověku pomůže.
Položím své trápení na hebkou peřinu
a dívám se, jak odplouvá v dál.
Děkuji- neváhám ani vteřinu
kdo by se pověrám smál.
Já dívám se na ty bílé ovečky
ach ano.
Nemýlím se....slyším cinkat zvonečky.
Jemné cinkání však nepatří oblakům
to stádo oveček ovčáčtí psi houfují ke svahům.
Jsou jich stovky a já se nemohu dopočítat stáda.
Pomalu kráčím dál
usmívám se
a s úsměvem na mě i bača mává.