(Kan, 15.10.2022, basne)
Sepjaté ruce, zasněná tvář,
paprsek slunce dotírá na oltář.
Vznešené ticho myšlenky třídí,
ozvěna roznáší modlitby lidí,
co hledají naději, odpuštění,
v duši klid, radu a rozhřešení
v chrámu s vysokou věží,
který hlas bronzových zvonů střeží.
Andělé na stěnách,
obrazy z cesty Krista,
život svůj v obavách,
zda v srdci má dost místa
k odpuštění.
Jist si není - váhá,
víra otců je mu drahá,
neví, ale, zda sílu má
dále nést svůj kříž.
Myslí, že všem je na obtíž,
a život vidí jako drama.
Nepochopil, že láska sama
naději mu dá.
Je před ním dlouhá cesta,
musí si vybrat jednu za sta
a se sklopenou hlavou po ní jít,
s vesmírem se propojit
a přijmout jeho sílu.
Síla hvězd a galaxií,
někdy s rozumem se míjí,
ale, pokud víru v sebe máš
a svůj ostych překonáš,
tvá cesta marná není,
nezmizíš v zapomnění:
vyhráváš.