(Caliéry, 20.10.2022, basne)
Dva jasmínové kamínky na nábřeží,
klid a výhled objímá jejich objetí,
tiše, bez zbytečných slov či třískání bubnů,
tiše, jako když jinovatka tíží a pak sněží
na nablýskaném víku návrší,
hle, nad poli leží.
Na odlescích jarních lístků
vrší se stíny stínů, co na nebi zbydou,
než načechrá je fantazie,
plyšové lamy anebo Sněhurky z nachových drátků…
pohromadě celý cirkus drží.
Pochodně ve skleněných očích
cítí vůni opotřebovaného Slunce,
nemocný mudrc na povlaku štěrku,
matný odraz tváře v louži
a princezna samota,
co říká si noc.