(Jacob P. Verlaine, 25.01.2023, basne)
Ve skrytu stínu
hledám souzvuk tónů
ten akord vjemů.
Zahalen tmou
přes světlo dění
a uvnitř jakési chtění
Prázdným pohledem se dívám
a do okna zpívám
pro laň, která utekla kdoví kam.
Ač pohled prázdný,
přesto jí vidím.
Je křehká a s ní sním.
Já plná emocí
a kvete pohybem.
Hladím jí
a není přeludem.
Chci aby přišla blíž.
Uhranu jí pohledem.
Dotknout se přirozené přírody,
když lidství se blíží do zkázy.
Být chvilku s laní a bez nicoty.