(mkinka, 07.02.2023, basne)
V mrazu já cítila krásu
a přijala kůru stromů
i vnímavé domů.
Vzpomínala jsem na krásu diapozitivů.
Mělo to kouzlo i nadčasovost.
Pak objevila se duha i nekonečnost.
Jdu dál a srdce tepe.
Temná komora i vyvolávání
uprostřed ticha, co vzdychá.
Ty nádoby já milovala.
A byla fotografie.
Zatím černobílá.
Barevnou mi doma nedělali.
Dívala jsem se
a myšlenky zavzdychaly.