(Caliéry, 20.03.2023, basne)
Louka z písmen a háčků,
kolik prstů učilo se chodit…
Svítí jako grál
země pálivých blesků,
nitky temné řeči
a za šera usínají,
co nevydali ani hlásku.
Noc chladne v hořící dlani,
žádní ptáci nezpívají
neotvírají se motýli,
jen stíny halí chvíli
závojem zdvořilé intimity.
Víčka kruhy výše táhnou
od propasti zjizveného úsměvu,
co vše maskuje koutky,
mrtvé hvězdy točí se nad hlavou…
Noc po potratu.
A na louce černočerné
opět svítí bouře…