(Caliéry, 01.04.2023, basne)
Jsem jako leknín,
takový prostě obyčejný.
Kulky místo listů.
Umějí drhnout a štípat v očích,
když démoni zmáčknou spoušť
a pak chci víc
dlaní na odchytávání nových přátel
a souzvuků pěkných slov.
Toužíce pak v nic,
jak postupně za ramena času odcházejí,
jemné pokrčení není znát.
A sluneční déšť smývá padělky nevinnosti…
na krku na rozcestí
srážejí se na půli té posrané štreky.
A prázdný náboj tíží ještě víc…
Jsem život a vše,
co sám z něj chci odestát…