(Alexandr Rakita, 13.06.2023, basne)
Salam aleikum drazí,
posílám vám pohlednici z Egypta.
Micrajim, první říše proroků, kde Mojžíš plul v košíku
po Nilu,
na kterém jsme dali oběd a projeli se turistickou loďkou,
kde má milá tančila s chlapečkem,
co za to chtěl bakšiš a když dostal,
ani se na tebe nepodíval.
Šukran.
Ohromná únava materiálu pod horoucím Sluncem,
majestátní stavby, saharské hory,
dali nám papyrus, písmo a magii..
Hluboko ve faraónově hrobce,
namáčeli brka a tepali do zdi,
halucinace ze Slunce a obřadů,
hrabalo jim z toho.
Afuan
Egyptolog říká, že vše má svoje pro a proti.
Hyperkomerce a utavený nánosy turistů,
jde to jinak? Autencita a folklor rozdrbaný
jako korálový útesy.
Ale co ten foklor je?
Pohublá dítka na oslíkovi?
Plantáže plné chudoby?
Habibi.
Za dolary udělaj cokoliv,
jsou k službám,
předvedou kousky, žes neviděl.
Mít prachy, koupil bych si Egypt celý,
smlouval o ceně, svrhnul Sisiho,
šli by za mnou, stačí každému dolar nebo dva.
Ale jak vládnout zemi plné přírodního bohatství
a lidské chudoby?
Kaif halak?
Pyramidy jsme neviděli, v letadle byli na opačné straně,
tak snad příště,
ryby se chovaly divně,
když zaútočil žralok.
Majestátní bída, kde se sráží
tolik vjemů a výsledek zanechává pachuť na patře,
i přesto, že chutnal dobře.