(Kan, 06.08.2023, basne)
Nemohu spát,
mám obraz tvůj před očima.
Z představ stavím si hrad,
s nadějí, co ve mně dřímá.
V krátkých snech tě vídám,
v nich milujem se bez ustání.
Pak ráno sám u stolu snídám,
brzy, právě při svítání.
Ve snech dokážu cokoli
bez obav a bez ostychu.
Necítím vinu z hříchu;
a nezdar v nich ? Nebolí.