(Dejvis, 11.08.2023, basne)
Byl sem
nebyl
v bahně očí Venezuely
a topil se jí klopotně
naštěstí zjevil se
převeliký mudrc agónie
a podal mi ruku vzkříšení
ptám se ho bledě
jestli si to zasloužím
když tekla rťutná krev
po mé bité křižovatce lásek
a dále v podhoubí mém
si nic již nepamatuji
jen
že v duši poutní
nezapomínám
na ten konec zvoncí
procesím v bohatství.
V melancholii harmonie
vzpomínejte drazí
mý motýlci střev
a cudných šelem
anebo na mne zamávejte
vřele a potichu
Já se za Vás u stařešin přimluvím
neděkujte
život je árie
život je epos
tak si ho važte
soukmenovci.
Tu z nebe prší kvítí němé
Tu z orlích peří vane bystrý zrak
Tu zrcadlí se lesky z hladin střené
jež nerozlučně hojí příkrou dlaň
v houfech zpupných housenek
a tou třepotáme své vášně hladu
taktovkou bez odloučení
zřené dálí
dálavých
k břehům světlem
filigránsky půlnočním.
Tam je cíl rajský náš
jenž zčeřivá
srde---srdečna
sladivá
myriád.