(whiolet, 29.03.2007, basne)
Hodiny tišše tikali,
a my se jen dívali.
Na postel v které ležela jsi sama,
kam jen se poděla ta velká dáma?
Hřbetem ruky stírala jsi z čela krůpěj potu,
sevřenými rty odháněla jsi samotu.
A my tam jen stáli,
na velký chlapce jsme si hráli.
Neuronili slzy,
ani neukázali jak moc nás to mrzí.
Zkoumali jsme vzorek koberce,
stáli tam a byli za blbce.
Dívala jsi se skrze nás,
už věděla jsi, že nadešel tvůj čas.
Milým úsměvem jsi se s námi loučila,
věděla jsi, že tvoje cesta už skončila.
A my tam jen stáli,
a dívali se jak mizíš někde v dáli.