(Kan, 21.08.2023, basne)
Pro krásné, modré oči vaše
a úsměv lehce naznačený,
přes rameno dívám se plaše
a trapně, jakoby omámený.
Pokaždé za vámi se dívám,
když okolo procházíte.
Obdiv k vám již neukrývám,
beztak to o mě víte.
Vídám vás ve svých snech,
i když vím – tak vysoko nedosáhnu.
Chycený ve vlastních osidlech,
jen toužím a po vás prahnu.
Růži jsem, po vás, jméno dal,
co v zahradě mé voní.
Rád jednu bych vám daroval,
tu náhle všechny hlavu kloní.