(Misha, 06.09.2023, basne)
Jsem básnířka, která psát neumí,
slova se mi plíží jako bych na rtech měla zábradlí
Můj perokreslí se na prvním verši zasekne,
za hlavu se chytám, jak pokračovat nemohu
Ale přesto cestu se nalézt snažím,
jak mé myšlenky na papír převést,
aniž bych se v moři nekonečných vět utopila,
aniž bych se ve vlnách slov ztratila
V každém okamžiku inspiraci hledám,
v každém pohledu i dotyku
Moje slova se stále toulají,
jak ztracené duše v temné noci
Moje básně jsou jen slabým odrazem mého nitra,
slova se mi vytrácí jako bych je nikdy neměla
Přesto se nevzdávám, snažím se,
protože v srdci vím, že i já psát mohu
Možná talent ani dar nemám,
ale touhu a vášeň vyjádřit dovedu
Ať už jsou to slova nebo jen tiché vzdechy,
chci se s vámi podělit o svoji vnitřní bolest
Tak, prosím, mou nedokonalost přijměte,
zároveň i mou snahu a touhu
I když neumím psát jako ti ostatní,
mé básně své vlastní kouzlo a sílu mají