(cappuccinogirl, 10.09.2023, basne)
Je vánkem, co tvář lehce pohladí, tak lehce, jak by dotknula se peříčkem…
Je bezvětřím, při němž se na hladině lásky zrcadlí - jen v okamžiku kratičkém…
Je jako vítr rozpustilá, s tebou jak s lístky na honěnou chce si hrát…
Je vichřicí, co ničí, pustoší, co duši na věky by dokázala zlomit snad…
A s uragánem splyne, když snaží se, aby se ti z ní hlava, (nejen hlava) zatočila!
To vše má v sobě ta, po níž ty toužíš každou noc, tvá snová víla…
Však – jsem to JÁ nebo TA DRUHÁ???
…
A ve zkratce:
Vánek hladící
Bezvětří kratičké
Vítr hravě rozpustilý
Vichřice ničivá
Uragán motající hlavy
Toť vpravdě neodolatelný koktejl!
…
Tož jednou ten můj „fairy dream“, pane vrchní.
A dejte mi ho dvojitej!
A zabalit, já vezmu si ho s sebou!
Co?
Říkáte, že to nejde???
Že nemáte ho v nabídce???