(Emily Říhová, 17.09.2023, basne)
V tenkých záclonách mraků
stydlivě schovává tvář,
snad otisk starých znaků
maluje mi na polštář.
Chtěla bych umět si zlehka číst
V těch mihotavě krásných odrazech,
co chce mi ten malíř vlastně říct,
jak starý mistr na svých obrazech.
Vždyť všeptá každému jiné pocity,
leckoho jen bez povšimnutí minou,
jinak vnímám třeba já a jinak Ty,
jinak teď a jinak s náladou jinou.
Tak nořím se, alespoň pro tuto chvíli,
s náladou hravou, co ze dne tady zbyla,
do stínů jež měsíc s vánkem vytvořili,
aby ta krása i do snů se mi vryla.