(JSJ, 06.10.2023, basne)
Někdy si smutek sedne na duši
a té to vůbec nesluší
V hlubinách hledáš příčiny
odpověď často chceš i znát
však to, co cítíš je jen chlad…
Prázdnota roli přebírá
oblékla masku upíra
a přikryje Tě pláštěm svým
Pod ním jen čekáš
co přijde……………
…………………..vím?
A je tu chvíle nádechu
pomalu vnímáš, že už je tu
odstrčíš upírá co z Tebe sál
odložíš plášť „co prý hřál“
V nahotě spatříš nový den
vzbudíš se….přemýšlíš…byl to sen?