(Ricarda Haner Lowery, 11.10.2023, basne)
Zakopla jsem opět, ni moc to zvrátit zpět
a můj Démon věčný zas odhalil svou tvář.
Jako domek z karet nám vypálil náš svět,
vši jho rohy vidí, však nik mou v srdci zář.
Jho zuby lačné a jazyk jako břit,
vyhrává nad mnou léta, težké jej porazit.
V mé schránce tělesné v níž ubližuje žít,
v ní hodovat, než padnu bude jak parazit.
A bere vždy tak hodně a vzal mi všechno snad,
životní mou sílu i um můj bojovat.
Nik slovům nevěří, neb stále plivá jed,
tak vehementě až i duše počla krvácet.
Však vzpírám se jak divá a dochází mi žár,
však z popela vždy vstanout mám od Andělů dar.
Nad vodou mne drží má vůle pro vás žít,
má ochrana než vy mě, dřív vám radš ublížit.
I vy, kdož nás znáte, však znáte pomoci,
Nenecháte se stíny tak snadno přemoci.
I když to občas bolí, věřte - mě ne jinak...
Většina zůstane, u jiných už ujel vlak.
A tak zhůry prosím a téměř každou nocí,
Andělé by při mě stáli a byli ku pomoci.
Jak Válka dopadne, když není na ni lék?
Bitev vyhraných více, žel peklu, Bohům vděk...