(Kan, 11.10.2023, basne)
Za mnou se otočila přes rameno,
pak hlavou vzdorně pohodila.
Ráno bylo zataženo,
a mně připadala, jako víla.
Z pobledlé tváře jí čišel chlad,
taková bílá, nepřístupná paní.
Blížil se večer, a já bych rád,
přišel na její zavolání.
Prošla, zas jednou, ulicí,
mě přehlédla a jiné taky.
Jako loď mořem plující,
co stožárem rozráží mraky.
Třeba jen, nevšimla si
zájmu v mém pohledu.
Budu se muset, příště, asi
postavit více dopředu.