(mkinka, 20.10.2023, basne)
Venku prší
a okno mluví.
Počasí střídá stíny.
Namaluji slunce,
dám si ho pod paží.
Prodýchám
i šelest nesnází.
Jsem mokrá,
ale to nevadí.
Tvá duše z dálky pohladí.
I ten déšť to ví
v podzimu kouzelný.
Víš.
I v tom mraku jsme my.
Jednou se zamlží,
aby přišel svit.
Jsem jako moucha,
co roztáhne křidélka
a pro lásku chce žít.
Máš mě na rameni
a trochu mého srdce svit.
Příroda se staví na hlavu,
ale uvnitř máme vnitřní smích.
Lásko.
Pusa.
Věčnost.
My.
Jsme víc než rým.
Toužíme po sobě
přes tmu i dálavu.
Naučila jsem se,
že milovat se dá i pozadu.
Do rtů mi kyneš
tu nejkrásnější náladu.