(J's .., 20.10.2023, basne)
ne z popela
ale z popelníku
jde číst
mé tělo vět
protože chladné ruce
žijí
ale nohy
z tipnutých vyhaslých cigaret
že chtěl jsem změnit svět
teď
tvůj niko chce jít dál
a ještě pomýšlet
o nocích o ženách
…
je myšlenka cigareta ?
posvítí na kroky
v zeleně tmavých ach
které mě zas tak zapálí
než přijde paní tma
která mě s láskou povznese
k obláčkům jsoucna z něhy
té nechám však jen písmena
z kouře ve zpovědi
o varování mědi
když se dívá k nebi
ke střechám kostela
kde jedna sivá dívka ještě seděla
a hlídala co ptačí výšky vědí
…
já ?
niko niko niko
vyplašil jsem tě hrdličko
i dnes v parku
rozmáčen v trávě
jak život jediný
tak co mi neseš ty můj ptáku ?
i jezírko plameňáků
je prázdné jak mé sny
že budu postávat aspoň na jedné tenké noze
a dívat se radostně ke slunci na obloze ?
zapomeň
raději na pevný líh a sbohem
nad ním ohřeji si
nejen své zkřehlé ruce
…
a se zápalkou na podzim
škrtám brunetky v mlze flirtování
lehce
čas vytasí arktickou blondýnu
na prstech ulpívání
…
mysli si že nad jejím tělem
jak v zeleném korzetu jak v noci nad jezerem
naplní se den
a cosi rozhořívá
a zatracen
na unylých lásek stín
…
každé jsi říkal má … ?
… má hrdinko niko
… mé doteky jsou jako
… varování dívko
… niko niko niko
má jasmín