(chalcedon, 24.10.2023, basne)
...
Šlépěje barevné občas vítr rozfouká
a slova naděje, ozdobí ruměnce šípků,
pak dříve než se ta nádhera okouká,
zbyde z ní jenom pár ledových střípků...
V obraze nádhery tohoto světa,
nechám své bytí jen tiše si plout,
chvíli už nedýchám jak do mě se vplétá,
konečně mohu své starosti s úlevou zout...
Čekanky u cesty zdraví tu poutníka,
vždy ve mě zůstane ,jejich pohled poslední,
nad všecičkou nádherou až se srdce se zalyká,
snad budou tu zase, až jednou se rozední...