(J's .., 30.10.2023, basne)
hodila jsi na mě pavučinu
pavučinu
třpytily krůpěje slz
a lhala si
rosy rosy rosy
můj podzime
než jsem tě z pavučiny vymotal
svitlo příliš pozdě
abych já lhal jak se dneska nosí
možná měl jsem říct
zase ji obleč
nemusíš se inspirovat podzimem
ale neměl jsem listovou náladu
pro vlhkou zem
zato teď ji mám přímo hořčičnou
jak tvé okrové šaty byly rozvlněné
a s krátkým rukávem
aby náhodný dotek šeptal pro loket
chtěl se tam přilepit
a cestovat slunečnými touhami k ramínku
ale to by tvé šaty sklouzly
a slunce bych měl na dosah
dal jsem ti svůj tmavý kabát
myslel jsem aby ses netřásla zimou
ale vím že neměl jsem se zdráhat
protože tvé srdce chtělo srdce hřát