(Kan, 04.12.2023, basne)
Kabát si přes židli položila,
ve stoje na mě dívala se.
Já nevěděl, zda se nezasnila,
nebo, snad, neztratila v čase.
Máte zde volno, pane ?
Ve mně se hodiny zastavily.
Otázka té dámy nečekané,
mě zmátla na dlouhou chvíli.
Něco jsem zakoktal při vstávání,
k souhlasu rukou jí pokynul.
S úsměvem usedla, tajemná paní,
číšník nám ometl stůl.
Jsem tady na chvíli, malou, pouze,
se sladkým úsměvem prohodila.
Hleděl jsem na ni nevhodně a dlouze,
milým pohledem, můj zájem ocenila.
Číšníku, doneste víno, sladké a bílé
a číši z křišťálu, každému z nás !
Doufal jsem, že přišla ta chvíle
a s chvílí tou, že přišel můj čas.
Pak zvedla se, šla tam, kam dámy chodí,
po chvíli číšník mi účet, náš, dává.
Usmál se a řekl, jiný ji doprovodí,
já zaplatil a šel;
a vidím, že někdo mi z taxíku mává.