(mkinka, 28.12.2023, basne)
Stal se ze mě melancholik,
sangvinik odešel do nenávratna.
Psala jsem pozdravy
do špatného plátna.
Slzy smyly barvy
a zůstalo prázdno.
Kdy přijde úsměv?
Za sto let.
To už tu nebudu vyprávět.
Možná jsem temná
a lampa z ulice se dívá,
ale její světlo
pohody nedodá.
Nálada uvnitř ponurá.
I taková jsem já.
V beznaději a bez snů protkaná.
Samota na krásnou smrt jednou čeká.
Duše stínem se propadá.