(Kan, 03.03.2024, basne)
Dívám se, dívám, na krůpěj rosy.
Zprvu čeká
a pak pomalu stéká
po napjaté kůži tvého těla,
i, když nehybná jsi,
uvnitř jsi rozechvělá
a tichá.
Dívám se, dívám, mé oči prosí.
Duše mě leká,
bouří se, jako řeka,
co řítí se chladná a osamělá.
Pak, náhle, mizí kdesi,
jakoby odletěla;
vzdychá.
Dívám se, dívám, na krůpěj rosy,
dívám se, dívám, mé oči prosí.