(Kan, 05.03.2024, basne)
Malinké dítě ruce vzpíná
k znavené matce svojí.
Koldokola hnus a špína,
v ní po kolínka svá, to dítě stojí.
Pohledem matku prosí,
slabým úsměvem žádá.
Kolem chodí lidé bosí,
tam stařec únavou a hlady padá.
Matka se s námahou sklání,
sehne se a do náručí vezme je.
Svírá je a hladí drsnou dlaní,
v bledých očích má zbytky naděje.
Dítě má žízeň a hlady pláče,
matka je zoufalá, tím nářkem strádá.
Strachem tiskne je, jak malé ptáče;
dítě utichlo, hlavičku skládá.