(mkinka, 14.03.2024, basne)
Ráno jsem viděla déšť
a nikdo mi deštník
nepodal.
Den jako šroub
si uvnitř hrál.
Těkavé myšlenky
a troubení aut.
Možná jsem slabá,
že hledám kout.
Už raději nečtu
knihy, co jsem psala.
Nechci si opakovat smutky,
hromady propastí i krizí.
Šelest srdce
a pořád něco schází.
Čas, nevyplněné sny
a noci bez pofoukání.
Odcházím do ústraní.
Rezonuji v kvasu dní.
A pod rukou končí
další a další příběh tristní.
Počítám ke smrti
den po dni.