(mkinka, 17.03.2024, basne)
Řekla jsem si,
že už nebudu psát,
ale co když by jsi mě měl
ještě trošičku rád.
Noc temná se na mě valí
a počítám svoje viny.
Za rohem dluhy
a divná realita.
Ze všeho strach
i tíha světa.
A Ty mé nemoci
také sčítám.
Pálím papír.
Na víc sílu nemám.
Sama.
Sama.
Sama.
Hlava přejetá traktorem.
Na další život nemám.
Tak prostě skládám
a brečím mezi slova.
Už jsem taková
a nebudu jiná.
Kde jsi lásko?
Světlo se samo zhasíná.
Chybí i ta dávná mlhovina.
Krásnou noc,
kéž bych Ti popřát mohla.
Uvnitř jsem bez Tebe tak pustá.
V té depresivní tmě cítím vězení,
kde není vysvobození.
S hledá klíč.
A tápe a slzy utírá.
M už na nic nemá.
O věří a hledá písmena pozůstalá.
T ve stresu tělo sžírá.
A slzu podpírá
a v hrnku ta zvláštní abeceda.
Drnčí tristně sama.