Šestnáctý dopis lásce

(mkinka, 17.03.2024, basne)

Řekla jsem si,
že už nebudu psát,
ale co když by jsi mě měl
ještě trošičku rád.


Noc temná se na mě valí
a počítám svoje viny.


Za rohem dluhy
a divná realita.
Ze všeho strach
i tíha světa.

A Ty mé nemoci
také sčítám.


Pálím papír.
Na víc sílu nemám.




Sama.


Sama.


Sama.


Hlava přejetá traktorem.



Na další život nemám.



Tak prostě skládám

a brečím mezi slova.


Už jsem taková

a nebudu jiná.


Kde jsi lásko?


Světlo se samo zhasíná.


Chybí i ta dávná mlhovina.


Krásnou noc,
kéž bych Ti popřát mohla.


Uvnitř jsem bez Tebe tak pustá.


V té depresivní tmě cítím vězení,
kde není vysvobození.


S hledá klíč.


A tápe a slzy utírá.


M už na nic nemá.

O věří a hledá písmena pozůstalá.

T ve stresu tělo sžírá.

A slzu podpírá

a v hrnku ta zvláštní abeceda.

Drnčí tristně sama.

www.liter.cz