(mkinka, 18.03.2024, basne)
Zvracela jsem
přítomnost
minulost
i
budoucnost.
Cítila ztrátu i žalost.
Žaludek říkal všemu dost.
Smrt by byla konec utrpení,
ale pro mě ještě není.
Posttraumatický syndrom
vezmu si do hlíny.
Nepomůže člověk jediný.
Návaly pláče
i průniky zoufalství.
Život je pastí
a ukrutnou bolestí.
Závidím těm v hrobům,
že mají klid.
Život občas
jako olovo,
že musíme tu být.