(Roser, 20.03.2024, basne)
Země má je nemocná,
nevím, kdo vinu nese,
že věž ze slonoviny
v základech se třese...
...již po 30 letech... Tak krátce ta věž kraj můj zdobí
Zatím stojí,
ale zlo, jež klíčí v srdcích smutných tváří,
sílí, křičí, mocně zbrojí...
Duše malá má se bojí...
Hřmí, nad horami se blýská, hromy dují, blesky září...
A já cítím, že se blíží
zloby temně šedý mrak,
že se Bohu víčka klíží,
že přijde čas, kdy zlo bude v čele stát...
...a třeba vládě předsedat...
A jako chladný plamen
že bude nad sídlem vlády čnít prapor smrti
a s věží že bude amen
s věží ze zčernalé slonoviny...
...jejíž čas tak neúprosně letí...