(Misha, 22.03.2024, basne)
Ve svém pokoji brečím,
všechno kolem se mračí
Srdce mě jako kámen tíží,
co vše ztratit ještě smím
Ve mně se temnota prolíná,
která všechno světlo zastírá
Ve vlastních strastech se pomalu dusím,
ve vlnách žalostniho ticha ztracená
V duši přesto malé světlo září,
posel naděje se totiž nevzdává
V nejtemnější noci na obzoru svítá,
stíny se snaží, nenechám se však zlomit
Ve vlnách beznaděje plavu,
s temnoty hledám cestu
Srdce tluče, o svitu naděje sní,
víra mi vzkázala: "NEZLOMÍŠ SE, POKRAČUJ DÁL!"