(mkinka, 03.04.2024, basne)
Sedím v kanceláři
a ze střechy
slyším vítr
v pozadí slunce.
Klopýtám únavou,
ale nespím u počítače.
Utíkám k obrazu
velikána Čermáka,
co ztvárnil
kostel svatého Jindřicha.
Rok 1930
v paměti dýchá.
V rohu věnování
šarmem kývá.
Podvědomí i víra
sílu dává.
Mám ten obraz ráda.
Včera jsem se u kostela zastavila
v mystice duchovna
a dýchala svátost,
aby dala probuzení
z chomáčů uvědomění
v centru milované Prahy.
02.04.2024