(mkinka, 25.04.2024, basne)
Teskně vzpomínám,
jak čekal jsi mě u vlaku.
Ten příslib lásky
dával sílu do kroku.
Uběhl čas
jako mráz
a nemám nic.
Jen pár básní
zbylo z našich klarinetů
a z nich jsem oplakala
každou větu.
Nebudeš.
Odcházím do pevnosti ulity.
Bez lodi, co nepsala nikdy domov.
Slza nemá ani krov.
Miluji Tě pořád,
ale sama nevím proč.