(stmivani.na.lepsi.casy, 16.05.2024, basne)
Už
čtyři roky
pět měsíců
dva týdny
a tři dny
jdu
a pokaždé narazím do ochranného valu svojí paměti.
Pak se zas otočím zpátky
jako můra,
třepotající zmatený motýl,
narážím zas a znovu
na hranice možností.
Sytím se anonymitou,
falešným pocitem svobody
a pozlátkem
chytrých řečí.
Růže jsou ty nejnamyšlenější květy.
Ráda bych našla klid
anebo aspoň samu sebe.
Ale místo toho
sbírám pastelky pod postelí
a narážím
hlavou do dřevěného roštu.
Zmatená noční můra.